Obecná charakteristika

Celková charakteristika

Většinou jsou to bičíkovci, jen velmi vzácně mají rhizopodiální, kokální nebo trichální organizaci stélky. Mají velmi mnoho specifických rysů – pancíř, dinokaryon, pusuly, ocellus atd. Jsou podstatnou složkou mořského planktonu, ale vyskytují se i ve sladkých vodách. Mnohé druhy jsou velmi toxické.

Stavba buňky

Chloroplasty obsahují chlorofyl a a c2 , β-karoten, diadinoxanthin (ten mají také rozsivky) a několik specifických barviv – peridinin (ten tvoří 76% karotenoidů v buňce), dinoxanthin a neodinoxanthin.

Chloroplast má tři obalné membrány, thylakoidy jsou srostlé po trojicích. Občas je přítomen pyrenoid, který částečně vyčnívá do plazmy. Zásobní látkou je škrob, který se ukládá na povrchu pyrenoidu, ale mimo chloroplast. Některé druhy z tzv. lipoplastů produkují i tuk.
Výživa je minimálně částečně heterotrofní. I autotrofní druhy loví bakterie i prvoky, některé dokonce i velké rozsivky.

Jádro je nápadně velké a centrálně uložené, tzv. dinokaryon. Obsahuje trvale kondenzované chromozomy bez histoproteinů. Má až 10x víc DNA než je u eukaryot obvyklé. Při mitóze zůstává zachována jaderná blána, mitotické vřeténko je mimojaderné.
U některých druhů bylo nalezeno ještě kromě dinokaryonu funkčně degenerované jádro – pozůstatek po eukaryotickém endosymbiontu.

Buňka obrněnky je obalena mnohovrstevnatou thékou (amfiesma). Vnější část je tvořena plazmatickou membránou. Pod ní je vezikulární vrstva z plochých měchýřků. V klasickém případě jsou ve vezikulech celulózní destičky, které dohromady tvoří pevný pancíř. Tvar ani počet destiček se růstem nemění (jsou determinačním znakem). Při růstu velikosti buňky destičky jen na svých okrajích přirůstají – pak tam mají trochu jinou strukturu. Oblast mezi dvěma destičkami se nazývá sutura. Buňky mohou starou théku svléci (ekdyzis) a vytvořit si novou.
(Některé rody ve vezikulech nemají nic a jejich buňky se pak chovají jako bezblanné).
Celkový stavební plán dinoflagelátní buňky má dvě hlavní varianty – desmokontní buňky mají oba bičíky na apexu buňky, schránka má pak jen dvě velké části – valvy. Většina dinoflagelátů má však buňky dinokontní – bičíky vycházejí ze střední části těla a schránka je primárně dělena na horní epikonus a spodní hypokonus, které jsou od sebe oddělené tzv. cingulem. Hypokonus je pak ještě rozdělen menším zářezem, sulcus.

Bičíky jsou dva, delší má pohybovou funkci. Kratší je uložen v cingulu. Kromě obvyklé stavby (9×2)+2 má na průřezu dobře viditelnou kontraktilní paraflagelární lištu. Tento bičík slouží především k přihánění potravy a jako stabilizační. Oba bičíky mají mastigonemata. 
U mnohých druhů se nachází útvar připomínající stigma. Je uložené v cytoplazmě. Občas má funkci stigmatu, ale často jsou to jen potravní vakuoly se zbytky karotenoidů ze strávené kořisti. Nejdokonalejší světločivnou organelou je ocellus u čeledi Warnoviaceae (r. např. Erythropsidinium), který už připomíná svou stavbou jednoduché oko – má vrstevnatou čočku, komůrku zaplněnou vodou, která je spojená kanálkem s vnějškem, a vrstvu granulí s karotenoidy – retinoid.
V mezerách mezi jednotlivými destičkami théky jsou vystřelovací vlákna – trichocysty. Jsou to několik um dlouhé proteinové tyčinky, uložené ve váčku. Dojde-li k podráždění buňky (změnou teploty, turbulencí nebo mechanickým podrážděním) váček praskne a voda se dostane k proteinové tyčince trichocysty. Protein změní konformaci a až devětkrát se zvětší a vyhřezne z buňky – po vymrštění je pod TEM patrná proužkovaná struktura celé bílkoviny. Pravděpodobně to má ulehčit rychlý útěk před predátory na principu reaktivního pohonu (GRAHAM & WILCOX 2000). Podobný princip, ale jednodušší stavbu mají rovněž mukocysty, které mají některé druhy. Ty vymršťují jen sliz.
U několika málo rodů (Polykrikos, Nematodinium ) byla nalezena žahavá vymrštitelná tělíska – nematocysty.
Hlavně nefotosyntetizující mořské druhy mají tzv. pusuly, což jsou nekontraktilní rozvětvené vchlípeniny plazmalemy, které vyúsťují u bazí bičíků. Mají pravděpodobně osmoregulační a exkreční funkci.

Zdroj: http://www.sinicearasy.cz/