Rozmnožování obrněnek
Rozmnožování
nepohlavní: bičíkovci se dělí za pohybu, rovina dělení probíhá šikmo na osu buňky. Druhy s pancířem si ho rozdělí nerovnoměrně a dceřinná buňka si chybějící část brzo dotvoří. Kokální, kapsální a vláknité druhy se rozmnožují zoosporami, které jsou podobné jedincům r. Gymnodinium.
pohlavní: u některých (Ceratium) byl popsán anizogamický pohlavní proces. Po kopulaci vzniká tlustostěnná hypnospora, po meioze vyklíčí rejdivými výtrusy typu Gymnodinium (VON STOSCH 1964). Jiné druhy mají izogamický pohlavní proces – např. Scrippsiella (XIAOPING ET AL. 1989). Pohlavní proces byl studován jen na několika druzích, ale i tak byla zjištěná celá řada variant, včetně homothalie a heterothalie.
Různé varianty jsou velice časté – např. nepohyblivý druh Gloeodinium montanum může tvořit dvou nebo čtyřbičíkaté isogamety i anizogamety, které se popárují a vytvoří velkou nepohyblivou zygotu, která vyklíčí po dormantní době (2 měsíce až 1 rok ) ve 4 nepohyblivé vegetativní buňky (KELLEY & PFISTER 1990). O rozmnožování rodu Noctiluca je např. známo jen to, že uvnitř vegetativní buňky proběhne meioza a buňka se tak stane diploidní. Její jádro se nejdřív rozdělí na 4 dceřinné, ale pak pokračují repetitivní mitózy, až vznikne asi 1000 jednobičíkatých plochých izogamet. Ty spolu kopulují tak, že se jedna svou plochou stranou přiloží k zúženému konci druhé a vytvoří zygotu, která se asi diferencuje na vegetativní buňky (ZINGMARK 1970). Některé, hlavně sladkovodní, druhy mají ve svém životním cyklu stádium amoeby, která aktivně vyžírá např. buňky vyšších řas atd.
Zajímavá je tvorba dvou typů zygot – pohyblivé planozygoty, která vypadá jako velká vegetativní buňka, a nepohyblivé hypnozygoty, která je dormantním stádiem
Zdroj: http://www.sinicearasy.cz/
